Tento příběh je trochu neobvyklý, protože se v něm prolnula minulost rodová i minulost duše.
Janino téma na Cranio na dálku bylo uzemnění. „A cítím se, jako bych nebyla úplně dosedlá ve hmotě,“ řekla.
Jak se bratři pohádali o pole
Po chvíli terapie uviděla nějaký dům. Statek. Měla pocit, že půlka toho domu jí patří, ale nemá do ní přístup.
„Co je to za dům?“ Jana nevěděla. „Je to něco z minulosti, nebo symbol?“ „Je to z minulosti.“ Vedla jsem Janu, aby požádala o průvodce, který jí řekne, oč se jedná.
„Přišla moje prababička. Je to příběh mého prapradědy, jejího táty.
Ten statek měl napůl se svým bratrem, ale pohádali se a bratr ho vyhodil. Prapraděda byl pak celý zbytek života nešťastný, cítil, že ztratil domov a kořeny.“
„Zřejmě se to line vaším rodem jako trauma, které čeká, až ho někdo zacelí. Navíc když se bratři takhle rozhádali, udělalo to díru do rodu. Co je pozvat na kus řeči, aby si o tom mohli popovídat?“
Zacelení rodu
Seděli u stolu čtyři. Jana, její prababička a oba bratři.
Bratři se tvářili rozpačitě. Jana je požádala, jestli by se mohli usmířit.
Bratři si začali vyříkávat, co se tehdy stalo. Šlo o nějaké pole. Chvíli spolu mluvili a pak se objali. Celou dobu jsem doprovázela Janin systém, ve kterém se děly energetické procesy. Staré rány se zacelovaly. „Už vidím i druhou půlku toho domu! A můžu do něj vejít!“ hlásila Jana.
Bratři pak v Janině vizi obešli hospodářství a ustanovili nová pravidla. Taková, která jim oběma budou vyhovovat. „Oba měli tenkrát pocit, že dělají víc, než ten druhý. A ještě tam je péče o jejich matku, která je po nějaké těžké události pomatená.“
Janin systém pracoval. Byla znát změna kvality jeho energie.
Kamila
Po chvíli Jana pokračovala. „Ještě je tu jedna osoba. Ženská. Ta je tehdy rozeštvala. Je to manželka toho dědova bratra. Jmenuje se Kamila. On vlastně vůbec nechtěl žít na tom statku, ale chtěl jít za nějakým strýcem do obchodu do města. To ho lákalo. Ne pole.“
„Asi to pro ni bylo náročné. Taková nejistota. Úplně nová situace. Ženy většinou víc potřebují jistotu a zázemí. Možná je rozeštvala, protože měla strach z té změny. Místo toho chtěla celý grunt jako jistotu pro svou rodinu,“ řekla jsem.
„Ano, je v ní hodně strachu,“ odpověděla Jana.
„Je něco, co pro ni můžete udělat nebo jí říct, aby ses uklidnila?“ řekla jsem a zarazila jsem se.
Obvykle se nepřeříkávám.
Obešel mně mráz. Něco významného se dělo.
„Ehm. Jano, všimla jste si, co jsem řekla?“
„Ne.“
Větu jsem zopakovala.
„Víte,“ pokračovala jsem, „někdy se narodíme do nějakého rodu, abychom sklidili ovoce toho, co jsme kdysi udělali. Je možné, že vy jste Kamila a přišla jste se podívat, kam vedly vaše tehdejší činy.“
Janu obešel mráz. „No, je pravda, že teď řeším dost podobné téma a strach, jako Kamila tenkrát.“
„Je něco, co pro ni můžete udělat nebo co jí můžete dát, aby se mohla cítit více v bezpečí?“ zeptala jsem se.
„Ano, dávám jí šperk. Je to srdce, které vídám často svým vnitřním zrakem, už jsem si ho i namalovala. Kamila se na mě dívá podezíravě.“
Pousmála jsem se. „Když k ní přijde cizí ženská a dává jí šperk, je pochopitelné, že je z toho nervózní. Co kdybyste jí řekla, kdo jste a proč jí to dáváte?“
Obě ženy spolu chvíli hovořily a Kamila pak přijala přívěsek. Pověsila si ho na krk. Vypadala klidněji.
Janin systém si zpracoval další kus zaseklé energie. Pomohla jsem mu rozprostřít ji po systému.
Bratři se dohodli na novém nastavení. Bratr šel do města, kam ho jeho srdce táhlo, a Janin prapraděla se stal hlavním hospodářem na statku. Oba byli šťastní.
Někdy se během Cranio otevře minulost. Minulost tohoto života, minulý život, nebo minulost rodu. Stane se to, protože to je nejvhodnější cesta k integraci a uzdravení. Toto bylo ale poprvé, co se integrovaly dvě minulosti najednou.
Po nějaké době mi Jana psala. „Naprosto jasně vnímám, že dosedám do těla.“
Skvělé. Protože to je základ jakékoliv tvorby ve hmotě. A je to základ pro otevření se hojnosti.