Když jsme se s Ladou setkaly na našem prvním Cranio na dálku, měla týden do termínu narození svého třetího dítěte. I přes strach svého muže se rozhodla, že napotřetí chce zažít domácí porod (dvě děti před tím porodila v porodnici).
Její téma bylo: „Chci utlumit tu svou hlavu, aby mi do toho tolik nemluvila. Z toho mám trochu obavy. Co když mi během porodu naskočí nějaké myšlenky, které mě podkopnou?“
Bylo znát, že Ladin systém čelí zvýšenému tlaku. Bylo v něm napětí, které jsem vnímala jako „musím to ustát!“ Chvíli po začátku našeho setkání napětí postupně ustoupilo.
Nechej to k sobě přijít…
Za další chvíli přišla postava. Byla to Ladina duše. „Jak vypadá?“ zeptala jsem se. „Je to taková zářivá mladá žena. Představuju si ji asi tak, jak bych si přála, aby vypadala,“ odpověděla Lada. Usmála jsem se. Hyperaktivní hlava se prostě nezapře.
„Zkus se jí zeptat, jestli je něco, co by ti chtěla ukázat,“ navrhla jsem jí.
„Vede mě do nějakého tunelu. Je dlouhý a temný,“ řekla Lada.
Aha. Pořádně jsem se nastavila. „Jsem s tebou. Kde je tvoje duše?“
Lada: „Je přede mnou. Je až na konci toho tunelu, má dlouhatánské ruce a jemně a bezpečně mě vede.“
Já: „Až budeš venku, řekni.“
Lada: „Už se asi blížíme. Představuju si tam louku.“
Já: „Tak si prosím tě nic nepředstavuj. Nechej to k sobě přijít. Co je venku?“
Lada: „Je spousta světla. Docela mi vadí.”
Já: „Tak ho ztlumíme? Co vidíš?“
Lada: „Je tam cesta. A moře.“
Já: „Aha. Zeptej se své průvodkyně, co má to moře znamenat.“
Lada: „Asi se mám zabývat vodou. Asi… se mám plavit…?“
Já: „To ti řekla tvoje duše?“
Lada: „Ne. No tak asi něco s emocema. To vím, že voda souvisí s emocema.“
Já: „Lado, a to ti řekla tvoje duše?“
Lada: „Ne…“
…protože hlavou to nevymyslíš!
Já: „Prosím tě, zkus se jí zeptat, co má ta voda znamenat na tvojí cestě. Ujišťuju tě, že to, co se při Cranio objeví, bychom nevymyslely. Tak – co ti říká?“
Lada: „Ech. To jsou moje obaly! To je plodová voda! Oběma mojim prvním dětem se neprotrhly plodové obaly. Mám vlastně docela strach, že by se to mohlo stát znovu a jak bych to zvládla.“
Já: „Chápu. Dobře. Co s tím budeme dělat?“
Lada: „No, ono je mi tam tak dobře. Vlastně mám docela strach, co potom. Je mi tam teplo, měkko. Jsem tam chráněná.“
Já: „Rozumím. Zeptej se svojí duše, co by se s tím dalo dělat.“
Lada: „Nooo… prý vypustit.“
Já: „Co ty na to? Dalo by se to udělat?“
Lada: „Moc se mi nechce… na ten vzduch.“
Já: „Rozumím. Je to velký krok. V jisté době jsi nic jiného neznala. Mohla by říct sama sobě-tenkrát, že už na tom vzduchu nějakou dobu žiješ a jaké to je?“
Lada: „Jo, to je dobrý nápad. … A už to odtéká. Je to pěkný! Jako tobogán!“
Ladin systém úplně změnil kvalitu. Byl těžší, hutnější. Lada dosedla do hmoty.
Já: „No prima! Jak je ti?“
Lada: „Je to dobrý! Mám najednou tolik místa v hrudníku! Tolik se tam vejde vzduchu!“
Já: „Vítej na světě! A co tvoje duše? Že bychom ji ubytovaly někde v tvojem těle?“
Lada: „To by bylo třeba, to cítím. Když už má v tom hrudníku místo, tak se tam ubytuje. Má z toho velkou radost!“
Bylo to krásné setkání. A miminko se dívalo, vnímala jsem jeho zájem a pozornost.
O tři dny později mi přišla zpráva:
„Ta terapie protržení plodovky sedla jak pr- na hrnec! Prasklo to včera večer a malou jsem si sama porodila do náruče! Díky!“
Myšlenky v terapii
Když klientku vedou její myšlenky, obvykle to rychle poznám. Je to… jiné. Jako když somneliér ochutnává víno, tak já ochutnávám energii v pracovním poli.
Jak je to ale s mými myšlenkami?
Jak je to s myšlenkami mě coby terapeutky? S těmi, co si jen pomyslím, aniž bych je vyřkla?
Mohou ovlivnit terapii?
Jak?
I o tom bude Healers Academy! Online kurz na šest týdnů pro ženy, které chtějí uchopit svůj dar léčit vědomě a bezpečně.