Milí přátelé.
K tomuto zamyšlení mě vlastně přivedly vánoční koledy.
Je to již pár let, co jsem o Vánocích přestala koledy poslouchat. Zdály se mi totiž hloupé. Letos jsem se rozhodla dát jim znovu šanci. A bohužel, zdají se mi s odstupem času a s novými zkušenostmi ještě hloupější. Schválně, co vám zbude, když si odmyslíte nostalgické vzpomínky na své dětství, skutečnost, že je to „tradice“ (kterou musel někdy taky někdo založit), a v některých případech překrásné melodie. Jaké je poselství většiny vánočních koled? Co nám říkají o odkazu Ježíše Krista?
Varování: Následující úvahy jsou čistě osobní. Byť s mou prací bytostně souvisí. Dávají totiž celkový tón mému přístupu k životu, Vesmíru… a vůbec. Pokud byste měli v jakémkoliv momentu pocit, že vás má slova nějak rozlaďují, prosím, svobodně využijte možnosti přestat je číst. Vám ostatním přeji, aby vás něčím obohatila.
Spasitel, nebo průvodce
Nechci zde polemizovat nad původem Vánoc jako takových (pro mne jsou to prostě svátky Světla, lásky a čas rozjímání ve společnosti mých milovaných).
Nemám ani v plánu zpochybňovat, zda Ježíš skutečně žil.
Mám k němu osobní vztah, a i kdyby někdo prokázal, že jako historická postava neexistoval, na mém vztahu k němu by to nic nezměnilo. Protože pro mne je především inspirací pro můj denní život.
Co se dozvíme v koledách? Že se „narodil, aby spasil lidstvo“, případně „abychom se nedostali do pekla“. Že přišel na svět, aby nás zachránil.
Přátelé milí, podívejme se konečně pravdě do očí.
Nikdy nás nikdo nezachrání.
Jediný, kdo nás může zachránit, jsme totiž my sami. Což je skvělá zpráva, protože to máme zcela ve svých rukou. Nemusíme na nikoho čekat. Nemusíme se nikoho doprošovat. Nemusíme uzavírat pochybné kšefty („dítko je to bohatý, v nebi vám to zaplatí, že se budete po smrti s ním radovati“).
Je to jen na nás, na našem rozhodnutí, odhodlání, odvaze.
To samozřejmě neznamená, že nemůžeme využít něčí pomoci, že se nemůžeme nechat v různých úsecích naší cesty nechat vést. Ale všeho do času. Zásadní odpovědnost za náš život je totiž vždycky a pouze na nás.
Jen písničky?
Můžete namítnout, že koledy jsou jen takové staré písničky, které už nikdo nebere vážně a zpívají se „jen pro tu vánoční atmosféru“.
Omyl.
Už jako malí se těmito slovy programujeme a tento program si rok co rok bezmyšlenkovitě potvrzujeme. Už o něm nepřemýšlíme, ale jednáme podle něj, podobně jako počítač jede podle svých jedniček a nul, které sice nejsou vidět, ale určují jeho chování. (Mluvím teď o těch z nás, kteří nejsme součástí žádné křesťanské církve. V církvi je to programování zcela vědomé.)
Ježíš a já
Kým je tedy pro mě Ježíš? Jak uvedl Douglas Adams ve své nezapomenutelné trilogii v pěti dílech, Stopařově průvodci po Galaxii: „Asi dva tisíce let poté, co jednoho chlápka zabili za to, že navrhoval, že by se lidi k sobě měli chovat pro změnu slušně“.
Ježíš nás nepřišel zachránit.
Přišel nám ukázat cestu, kterou my sami se můžeme zachránit.
Jak máme žít a smýšlet, aby se nám dobře žilo. Aby bylo na světě hezky. On samozřejmě byl syn Boží – jako my všichni jsme. On to ale vědomě žil, v čistotě a pokoře, a nám přišel říct, abychom se na to rozvzpomněli a následovali ho.
Jinými slovy, nepřišel nás zachránit za nás. Přišel nám ukázat, jak si my sami můžeme už dnes udělat nebe na Zemi.
A příště si řekneme, co se s tím dá prakticky dělat.
😉