Konec roku bývá pro mě takovým časem bilancování.

A vděčnosti.

Přišla na FB v jedné diskuzi řeč na to, že si teď vysedávám na větvích (protože prořezávám stromky), a je mi dobře… a vzpomněla jsem si na svoje podnikatelské začátky.

Při nich totiž jedna fotka na větvi vznikla. Byla pak docela dlouho na mém prvním profi webu. Miluju ji dosud.

Pracuju s ženami, které taky podnikají, nebo podnikat chtějí, a začátky jsou prostě… začátky. Dovolte mi, abych se s vámi podělila o ty svoje, třeba vás to inspiruje, motivuje nebo podpoří na vaší cestě.

.

Podnikatelský typ “papiňák”

Soukromě si rozděluju podnikatele do několika typů:

Guláš: Dlouho se to vaří, ale celkem je vidět, že se něco děje, takže dobrý.

Řízek: Raz dva a je to.

Papiňák: Dlouhý proces a nikde nic není vidět – vevnitř to ale pracuje. Ale jak teplota/tlak dosáhnou určitého bodu, jde to rychle.

Já se považuju za ten poslední typ. Živnosťák mám sice roky, ale bylo to jen takové vedlejšákové šudlání, nejdřív při vysoké, potom při práci. Peníze nic moc, klientů málo, protože většinu energie jsem věnovala své hlavní činnosti.

Prakticky celý život jsem sbírala různé vědomosti a zkušenosti z mnoha různých činností od tance, zpěvu, divadla, studia minerálů a bylin, základů číny, která mě vždycky lákala. Vystudovala jsem postupně sociologii a fyzioterapii, udělala si kurzy několika masérských technik a svého času hodně masírovala. Hodně jsem četla. Za jednoho dlouhého letního odpoledne v Londýně objevila automatické kreslení. Byla na kurzu slovanské výšivky, kde jsem se naučila význam některých symbolů, nějakou dobu chodila na tarotový seminář a docela dlouho na seminář starobylých, původních run.

Na mém podnikání se to nijak neprojevilo.

V papiňáku se nenápadně zahříval obsah, který do něj připadával.

Pak jsem si prošla psychospirituální krizí, opustila jsem kurz, na který jsem delší dobu jezdila – a otevřel se mi prostor pro výcvik Cranio u Radka Neškrabala.

Papiňák se navenek tvářil pořád mrtvě.

Kde to teda začalo?

.

Tudy ne, přátelé.

Začalo to, jak už to bývá, ROZHODNUTÍM. Tedy, v tomto případě, třemi.

Za prvé jsem po sérii událostí na pracovišti pochopila, že já nejsem fyzioterapeutka, že fyzio je jen jedna z mých vrstev, ale nejsem to já v celistvosti svých možností (a to jsem tehdy věděla prd o svých možnostech – i tak to začínalo být zřejmé). Pochopila jsem, že do ambulance, a ještě v zaměstnaneckém poměru, se prostě nevejdu.

Za druhé, do cesty mi přišel Jirka Ledvinka v jeho začátcích – a já jsem udělala svoje druhé rozhodnutí: Chtít jen to, co je pro mě nejlepší. S plným vědomím toho, že netuším, co to je, ani jak se k tomu dostanu. Ale s důvěrou, že to všechno přijde a dosedne tak, jak má.

A rozhodla jsem se využít svou druhou mateřskou pro začátek budování svého podnikání. Měla jsem takovou představu, že ty čtyři roky to budu nějak stavět na nohy a pak už to nějak půjde.

.

“Hele, začínající brand fotografka!”

Jednoho dne podzimního dne mi kámoška, co bydlí za kopcem, psala: Hele, u Hradiště je začínající brand fotografka, má dobrou cenu, co kdybys jí zavolala? Viléma ti pohlídám.

Byl podzim 2019. A kdybych si to chtěla vymyslet, nevymyslím.

Té fotografce jsem napsala. Mohla v sobotu. Byl konec října, ale počasí krásné. Můj muž odjel na víkend, takže neměl prostor tlačit na mě, že vyhazovat peníze za fotky je blbost. Fotografka byla v začátcích, takže jsem si ji mohla cenově dovolit i z mých 7 tisíc měsíčně. A kámoška opravdu přijela pohlídat Vildu, kterému byly tři měsíce.

Ta fotografka je hvězdná a proslulá Dana Štěpánová, spolu jsme tenkrát prožily naše foto-poprvé. Fotek vyšlo hezkých relativně málo, ale ty, které vyšly, miluju dodnes. Od té doby jsme spolu fotily ještě několikrát a pokaždé to je fakt… zážitek se spoustou krásných fotek.

.

Zázrak jménem mateřské mléko

Předtím, koncem srpna, se ale stala ještě jedna významná věc: Konečně se mi podařilo objednat k vyhlášené, byť dobře skryté, homeopatce z Uherského Brodu. Mluvila jsem s ní o tom, jak už jsem unavená z chudoby, ve které žiju. Třeba z toho, že do chalupy teče, střízlivý odhad na novou střechu je 100K a to prostě nemám šanci ušetřit.

Chvíli se zamyšleně dívala do dálky a pak pravila: “To je zvláštní, vy nemáte v plánu být v tomto životě chudá. Někde se něco nepovedlo kolem vašeho porodu, nejspíš, a vy nejste dosednutá do hmoty.”

Dala mi lék Lac Maternum, z mateřského mléka… a to byl začátek manifestace mých rozhodnutí.

.

Otestuj můj nový program!

V říjnu přišla kámoška s tím, že tvoří nový program pro podnikatelky a abych jí dělala testerku. “Budeš si měsíc psát do sešitu afirmaci, že vyděláváš 100K měsíčně, a k tomu mi piš, co to s tebou dělá,” požádala mě.

Může to znít divně, ale když jsem byla s miminem uprostřed lesa s příjmem 6500Kč měsíčně, bylo pro mě vlastně snadný si těch 100K nějak představit. Určitě to bylo jednodušší, než kdybych chodila do práce a vlastně neustále čelila svým reálných příjmům v daném reálném prostředí. Ty změny jsem v sobě fakt vnímala. Začala jsem se jinak cítit a začala jsem jinak myslet.

.

Web

Mezitím jsem si udělala nový web s novými fotkami od Dany.

Šablonu mi stáhla ta stejná kámoška – původně to byla šablona pro funebráky. Líbily se mi její oblé křivky a ladné tvary. Vybrala jsem si první brandové barvy podle šatů, které jediné se hodily na to focení, napsala jsem si texty, a bylo to. Nedokonale, barevné odstíny nebyly úplně jednotné, ale nějak to prostě bylo. Pro začátek dost dobrý, pak se uvidí, ono se to vyvine.

.

Magický skok!

A v únoru  2020 běžel první Magický skok (Rebelky znají a některé jistě pamatují)! Přiznám se, že účast jsem dostala za své testování, v té době bych na něj nejspíš neměla.

Považovala jsem se v té době ještě za fyzioterapeutku a Cranio terapeutku. Program to byl mohutný a hluboký, vznikly tam některé cenné a krásné mezilidské vazby, které trvají dodnes… A tam jsem taky dostala první poptávku udělat ošetření na dálku.

Odmítla jsem. I když jsem věděla, že to umím – byla jsem hluboce přesvědčená, že by mi za to nikdo nebyl ochotný zaplatit. Energetické ošetření na dálku, to určitě.

Odmítla jsem poprvé.

Odmítla jsme podruhé.

A potřetí mi jedna žena napsala soukromě: “Leni, já od vás to ošetření chci. Chápu, že to budete dělat poprvé, a jsem v pohodě, že to spolu budeme ladit. Napište mi termín.”

Jestli jsem měla strach? No jejej! Nervózní jsem byla tak, že jsem se musela hodinu předtím zavřít do ložnice, abych to rozdýchala. Zpocená jsem byla až na zadku. Ale – zajímavé – jak jsem si sedla k téhle svojí první mimořádné klientce, najednou jsem byla v neutrálu. Jakoby to bylo hluboko ve mě napracované a při té správné příležitosti to naskočilo.

Pro mě to byl skutečný průlom.

29. únor je pro mě od té doby významný den, den, kdy se moje podnikání, které se ve skrytu vyvíjelo, narodilo s tímhle prvním ošetřením.

Od těch rozhodnutí uplynul přibližně rok.

Od první dávky těch homeopatik, které považuju ve své papiňákové teorii za dosažení varu, půl roku.

.

A jedeme dál!

Od té doby jsem se musela hodně naučit. Kdo podnikáte, dáte mi nejspíš za pravdu, že podnikat znamená obsáhnout dvě řemesla – to svoje a pak to podnikatelské.

Růst je mou přirozeností, takže jak se mi otevřel prostor pro spolupráci s kolegyněmi-terapeutkami, šla jsem do toho. A jak rostu já, a jak sbírám praxi, roste se mnou i moje podnikání.

Terapie dělám podle vlastní metody, kde Cranio je jen jednou z (nádherných) možností. Přibyly k nim supervize energetické práce, protože můj systém je tak citlivý, že vnímám, co se děje, a mohu o tom dát přesnou zpětnou vazbu.

Vznikl můj první online kurz Vidante Healers Academy (asi tak měsíc po tom, co se s online kurzy roztrhl pytel a já jsem si říkala, že se mě to netýká – přišel impulz a bylo vymalováno), na začátku formou emailů s FB skupinou. Po roce a půl se překlopil do vymazlené členské sekce.

A jako poslední se narodila Živá Akademie. Abych se přiznala, je to moje nejmilovanější služba z toho všeho, co v rámci svého podnikání dělám.

.

Tři klíče k úspěchu

Je to proces a u každého probíhá trochu jinak.

.

Rozhodni se

Jestli chcete uspět, vnímám jako klíčové ROZHODUTÍ vzít za to celé zodpovědnost a fakt si do toho bez výmluv stoupnout (tady jsem měla trochu výhodu, protože děravá střecha mi neposkytla pro výmluvy moc prostoru).

.

Nějak začni, ono se to utřepe

Druhý klíč je PROSTĚ NĚJAK ZAČÍT.

Jednostránkový web na koleně? OK, s Divi to nějak zvládne každý. A pak, až budou nějaké příjmy, se to dá ladit. Jen mít něco, kde je kdo jsem, co dělám, kontakt, jedna dvě reference.

Prostě, nechtějte to hned všechno dokonalý. Je to vývoj. Ono se to utřepe.

.

Vytrvej!

A třetí klíč je VYTRVAT. Každé podnikání chce svůj prostor na vývoj a zrání.

Když jsem začínala, měla jsem malé miminko zcela bez hlídání, všechnu práci na počítači, všechny články a texty, ten první kurz, i učení se podnikatelských základů jsem musela zvládnout s ním. Můj muž měl v té době nastavení, že sezení u počítače není práce. Musela jsem to nějak ustát, i to, že jsem nepečovala o domácnost tak důkladně, protože jsem prostě věnovala čas podnikání.

Některé věci musely jít stranou, dá se říct, že tři roky jsem se buď starala o děti, nebo o domácnost, nebo pracovala. Ale brala jsem to tak, že takové už začátky jsou a že se to během pár let uvolní a budu mít prostor a volnost na život i zábavu. Holt investice do byznysu. Pracovala jsem na jídelním stole, fakt zábava, pořád to všechno uklízet. Můj prastarý noťas navíc neměl baterku, takže jsem měla po kuchyni roztaženou šňůru. Jooo a to nemluvím o frustraci s internetem, který měl rychlost revmatického lenochoda. Po dvou letech jsem povýšila a měla jsem stoleček vedle vařiče… a všechno zaprasené od vaření. Zakousnutá jako buldok… jsem se po 3,5 letech propracovala až k vlastní pracovně.

Jestli je v tom vášeň, radost, jestli to ve vás svítí, táhne a láká… je to vaše. Má smysl vytrvat.

.

No, děkuju vám, kteří jste dočetli až sem. Zamáčkla jsem slzu nostalgie a jsem opravdu vděčná, že jsem, kde jsem. Za všechna náročná rozhodnutí, která jsem na cestě udělala, i přes svůj strach, nejistotu a obavy. A za lidi, kteří mi byli na té cestě oporou a podpořili mě, když jsem měla chuť to vzdát nebo mi docházely síly.

Děkuju vám, mí milí čtenáři, klienti a přátelé. I díky vám jsem, kdo jsem, a můžu dělat, co miluju.

.

Přeju vám laskavý vstup do roku Draka a pamatujte – nejste na to sami.

Lenka Aleiandra

 

P.S. A kdybyste to chtěli ještě z jiné perspektivy – z perspektivy bezpečného rozvoje vlastního potenciálu, TADY najdete třídílný video seriál, kde jsem to pro vás natočila. Máte to ode mě DAREM.