Před pár dny proběhla ve škole, kam chodí moje dcerka, závěrečná slavnost při konci školního roku.

Vloni před Vánoci jsem se rozhodla dát škole finanční dar a na jaře znovu. Už si to ani neodečítám z daní, ale prostě mi to dává smysl, ta škola je malinká a skvělá.

Ale stalo se něco, s čím jsem nepočítala – paní ředitelka mi ve svém proslovu poděkovala. Veřejně. 

Rozpaků mě ušetřila jen skutečnost, že jsme přijeli pozdě a tak jsem u toho nebyla.

Bylo to fakt zvláštní. Jako by na mě pak byla upřená určitá pozornost. V jednu chvíli jsme se ocitly u jednoho stolu s paními učitelkami a povídaly jsme si – z jistých poznámek jsem usoudila, že asi předpokládají, že jsem fakt bohatá, když jsem škole dala peníze. (“Vy jste asi na dovolené u moře pořád, co?”)

Donutilo zamyslet se nad tím, co to teda je to bohatství.

Jsem bohatá?

Hele, ono to nebylo bůhví kolik. Dohromady jsem škole poslala 20 tisíc.

Donedávna jsem žila v jisté chudobě. Posledních pár let mám sice pěkné příjmy, ale většinu jich spolkne chalupa, která byla v dost bídném stavu. Touto dobou zmizel rozbitý starý beton, co byl na chodbě, a rýsuje se mi umyvadlo v koupelně. Fakt, doteď jsem ho neměla. Okno jde otevírat i zavírat a řešíme topení – jak to udělat, aby nám bylo v ložnici v zimě teplo. Akorát teda ložnice bude fungovat až příští rok, až postavíme nový komín a necháme si opravit kamna ve světnici. Letos je to mimo naše možnosti.

Jezdím ojetým autem.

Letos jedu po 16 letech k moři. Dřív na to prostě nebylo a i letos jsem dost váhala, jestli to dám, rekonstrukci dohromady s tak velkým výletem s celou rodinou.

Suma sumárum, máme se dobře, ale v penězích se netopíme

Bohatství je rozhodnutí

Víte, ono to není jen o tom, kolik vyděláváte.

Je to o vnitřním stavu a rozhodnutí – jsem dost bohatá na to, abych mohla část svých peněz dát tam, kde mi to dává smysl.

Mně dává smysl naše škola. Vám třeba něco jinýho. Občas jsem velkorysá tu nebo onde, když dostanu impulz.

Ale něco vám řeknu: Všimla jsem si, že čím více peněz nechám takto volně protékat, tím více to celé proudí i ke mně. A řeknu vám i to, že každý takový na moje poměry dost velký dar zvažuju a je to mimo moji komfortní zónu. Není to moc? Nebude mi to chybět?

Nicméně už jsem se rozhodla, že jsem dost bohatá, abych mohla, a toho rozhodnutí se držím. Pořád znovu.

Jo, je to jistá práce, ale stojí to za to.

Chtěla bych vás k tomu rozhodnutí dneska taky pozvat. Bohatství totiž nemůže bydlet dohromady s pocitem nedostatku, bohatství je stav mysli, kdy se prostě rozhodnu, že mám dost na to, abych mohla podle svých možností podporovat ostatní.

Bohatství je rozhodnout se, že mám dost

– a že dávám vesmíru svou důvěru, že co dám, to ke mně zase přiteče. Že mi to nebude chybět.

A nemusí to být o penězích, ale třeba o mém čase nebo pozornosti.

Co myslíte?