Transformační terapie, které dělám, jsou vedeny záměrem klientů. Obvykle to funguje jako na drátkách. Hloubka, šířka, šup šup hotovo.
Jenže někdy to nejde podle plánu.
Kdy?
Když systém klienta vyhodnotí, že má důležitější prioritu (výjimečný případ).
Nebo když tomu něco stojí v cestě. Principiálně.
Co je ve vzduchu?
Poslední dobou se točí vzduchem téma
DŮVĚRY V ŽIVOT.
Často to teď leze jako součást záměru terapie. Mít důvěru v život není jen tak, vzhledem zážitkům mnohých z nás z prenatálu a raného dětství. Asi možná si umíte představit, co všechno takováhle základní, bazální nedůvěra v životní princip ovlivňuje v každodennosti.
Jeden případ byl ale obzvláště pozoruhodný.
“… nemám žádné konkrétní téma…”
Už při jejích prvních slovech jsem vnímala, že je tam něco jinak. Bylo to trochu jako bavit se přes sklo. Její energie se chovala trochu jako fata morgana. Řekla, že četla můj rozhovor v Pravém domácím časopise a že ji to zaujalo. Žádné konkrétní téma nicméně nemá.
“Nějaký záměr jste měla, když jste si zarezervovala termín? Co bylo tím impulzem?” zeptala jsem se.
Odpověď si nepamatuju, nebylo v ní žádné jasné sdělení. Ani mezi řádky. Ani viditelné pod povrchem.
“Aha,” pomyslela jsem si. “Tohle bude zajímavé.”
Ta práce byla zvláštní. Až po více než půl hodině se ukázalo téma NEDŮVĚRA V ŽIVOT. NEDŮVĚRA VE ZMĚNU jako princip.
Je logické, že ta dáma měla dost rozvinuté a silné ego – mělo ji chránit před změnou, kterou na základě svých předchozích zkušeností vnímala jako nebezpečí.
Kterou ale na jiné své úrovni vlastně chtěla.
Pojmenovala jsem témata, která jsem vnímala.
Její energie mě pustila kousek víc do systému, ale jen kousek… tohle přece není jen tak!
Byla to zkouška. Jestli se to dá. Jestli je to bezpečné.
“Ten skafandr si nechám… zatím.”
Asi jako když přijde člověk na masáž – ve skafandru. On ten skafandr nosí pořád a není ochotný ho jen tak sundat – to je příliš nebezpečné, říká jeho osobní historie a zkušenost.
Dá si tedy masáž ve skafandru.
Na vědomé rovině má pocit, že se nic nestalo (překvapivě – jak může taková masáž fungovat?).
Na podvědomé rovině přehodnocuje svůj postoj k životu a změně. Jaká ta masáž byla? Jak jsem se při ní cítil? Bylo by bezpečné nějakou tu vrstvu ochrany sundat? Pokračovat…?
Energetika téhle ženy měla opravdu důmyslný systém schovávaček a maskování. A cítím se vlastně velmi poctěna, že mi nakonec ukázala, o jaké téma jí jde. I když se do něj – zatím – nebyla ochotná pustit hlouběji.
Důvěra v Život… může to být riziko, ale bez ní nejde Žít
Není jen tak, pracovat s takovým člověkem. Pokud má alespoň přibližně “zdravě” nastavené ego, jde to vlastně docela dobře, jen to chce prostor, čas a trpělivost.
Když se ego odmítá vzdát vesla, toho času, prostoru a trpělivosti je třeba víc.
Když si takový člověk uvědomí, jakou hru jeho systém hraje a zaujme k tomu vědomý postoj, cesta se začne otevírat.
Chce to hodně odvahy a smekám před každým, kdo se rozhodne do toho jít. Nicméně odměna… je sladká.
Zmizí pocit izolace. Ten člověk se najednou cítí na světě doma. Podporovaný. Chtěný. Může skutečně prožívat radost, která vychází z pocitu sounáležitosti se vším živým. Pocit, že někam patří. A že je správně.
A to je velký. Znamená to přejít od přežívání k žití.
Začít můžeš už teď!
Možná jste v tom poznali. Buďte k sobě laskaví. Všechno má svou příčinu. To, co by někdo nazval “chybou” je ve skutečnosti jen snaha ochránit se všemi dostupnými prostředky, které v dané době byly k dispozici. Bohužel, často ta strategie zůstane zamrzlá v systému jako způsob zajišťující bezpečí a přežití až… dokud ji někdo neuvidí a není vědomě proměněná.
Historie našeho dětství je často složitá. Jestli je to i váš případ, dejte si právě teď chvíli na to, abyste si vzdali úctu za to, že jste to zvládli. A pošlete soucit tomu zraněnému dítěti ve vás. Protože ono tam je – a čeká, až si ho všimnete.