Dnes si položíme filosofickou otázku: Po dobrém, nebo po zlém?
Blbá noha!
Přichází nešťastný člověk, kterého dlouhodobě něco bolí. Například noha. „Blbá noha, zase mě bolí!“, nadává. Podívejme se na to ale z pohledu té nohy. Naše nohy nás celý život nosí, slouží nám bez ohledu na to, jak se k nim chováme. Když začnou bolet, volají o pomoc. Tak dlouho pracovaly za nevhodných podmínek, že už prostě nemohou dále. Jsou nadávky opravdu tím, co si zaslouží?
Tělo jako dítě
Zkusme změnit perspektivu. Podle mých zkušeností má tělo mnoho společného s malými dětmi. Například skvěle reaguje na obrazy, na představy, chcete-li po něm něco nového nebo neobvyklého. A také potřebuje pochválit, pohýčkat. Čas na odpočinek. Když má problém, potřebuje prostor pro uvolnění, ocenění svých věrných služeb. Místo kritiky a nadávek, co dělá špatně, co mu nejde, co bolí, bude dosahovat daleko lepších výsledků, nabídnete-li mu vlídné slovo, a to doslova. Bude se lépe hojit a uzdravovat. To mám ověřené.
Soucit, nebo kritika?
Tento přístup platí daleko obecněji.
Je příznačné pro naši kulturu, že má tendenci orientovat se na chyby, omyly, na to, co je špatně a co nejde. Vede k tomu děti, ty vyrostou v dospělé a často v tomto modu vnímání světa setrvávají po většinu života, někdy až do své smrti. Cítí se kvůli tomu na světě nedobře, což je pochopitelné. A stejné postupy uplatňují i v přístupu k sobě. Zaměřují pozornost na své chyby, omyly, fyzickou nepohodu a omezení (například způsobené nemocí).
Přitom každý z nás má své talenty, úspěchy, pěkné životní chvíle, věci, které mu prostě jdou a na které může upřít svou pozornost. Být za ně vděčný. Být na ně hrdý. Které mu mohou zlepšit den, náladu, zvýšit sebehodnotu.
Máte svůj pokojíček pohody?
Platí to i pro vnímání těla. Jeden z principů, které mě naučil výcvik Cranio, je aktivní orientace na to dobré. Jde o to, najít v těle místa, která jsou příjemná, kde je dobře, a o ty se opřít jako o pevný bod. Mohou být potom vaší oporou ve chvílích, kdy je vám zle, nebo jsme v nepohodě. Stačí si na ně vzpomenout a upřít na ně svoji pozornost. Jakoby se do nich schovat, jako do pokojíčku. Chce to určitý trénink, ale vyplatí se – funguje to totiž spolehlivě.
Otázka perspektivy
Naučit se vnímat místa, kterým je dobře, se jednoznačně vyplatí.
Soustředit se na to, co nám jde a v čem jsme dobří, se vám vyplatí dvojnásob. Neznamená to, že bychom měli zapomenout na své limity, na to, co nám nejde, a přestat se učit. Mám tím na mysli, že i když jsme si vědomi svých slabin, víme také, že je řada věcí, na které můžeme být hrdí a na kterých můžeme stavět svou důstojnost. A to, co nám zrovna nejde, dokážeme přijmout s vlídností moudrého dospělého.
Protože kam jde pozornost, tam jde síla.
Tak jak jste na tom? Jste k sobě vlídní?
Přeji vám, ať v sobě nacházíte vlídnost a soucit, především k sobě. Pak bude snadné cítit je všude kolem sebe. A na světe bude zase krásněji.
Přeji vám pokojný a radostný vstup do roku 2019.
S láskou
Lenka Alexandra