Tenhle článek píšu před druhým kolem prezidentských voleb. Sleduju letmo na FB, jak jedni lidi přesvědčují druhé o své pravdě a správnosti své volby… různými způsoby.
Ráda bych vám poradila, jak přesvědčit druhého.
První, co si musíte uvědomit je, že přesvědčíte jen člověka, který je OTEVŘENÝ názorům druhých. V tuto chvíli si dejte ruku na srdce, zavřete oči a chvíli dýchejte.
Položte si otázku, zdali VY jste otevření názorům druhých.
Většina toho, co sleduju, připomíná chování beranů v říji. Když couvnou, tak jen proto, aby se lépe rozeběhly a udeřili na “protivníka”.
Druzí NEJSOU vaši protivníci. Všimněte si, že mnoho lidí se bojí války, ale vlastní malou válku už paradoxně aktuálně žijí.
Ale vám může být jedno, jak to mají ostatní. Pro vás je podstatné, jak to máte VY.
Když frčí na emocích, nemá rozum prostor
Druhá věc, kterou je třeba si uvědomit, je, že plno lidí aktuálně frčí na emocích. Aby ne, někteří investují dost vlastní energie, aby je vyvolávali. Emoce potom vytvářejí hustou mlhu na smyslech, kterými jen tak něco nepronikne.
Člověka pod emocemi NELZE PŘESVĚDČIT.
Pokud vám za to stojí, můžete mu pomoci emoce ošetřit.
Nejdřív je třeba, aby si UVĚDOMIL, že je na emocích.
A aby se sám rozhodl, že je ochotný se jich vzdát.
Na to jsou různé nástroje a každopádně dost funguje je prostě co nejpřesněji pojmenovat. To samo o sobě udělá focus, který rozjitřené emoce může dost zklidnit.
Prakticky
Pokud chcete přesvědčit druhého, NETLAČTE NA NĚJ. Nikdy nikdo nikoho nepřesvědčil přímým nátlakem. Ne opravdu. Možná ho DONUTIL něco udělat, ale nebyla v tom skutečná vlastní vůle.
Když se podíváme do dětství, každý z nás tam má uložené vlastní bohaté zkušenosti s tlakem, nátlakem, vyhrožováním. Když ne/chtěl jíst. Když nechtěl na nočník. Když nechtěl do školky. Nechat si dělat různé věci od doktorů. Od rodičů. Je to pestrý, je toho hodně, a společným jmenovatelem je ZNÁSILNĚNÍ. Nechtěl – pod tlakem musel.
Tohle jsou hluboké otisky v osobní zkušenosti většiny lidí, se kterými mluvíte. Oni si to ani nemusí úplně pamatovat, ale jejich systém je na to velmi citlivý. Když se teď, v dospělosti, dostanou pod tlak, jedou na autopilota založeném na dětském prožitku.
Někteří zamrznou, jiní se zabejčí. Konstruktivního z toho nevytlačíte nic.
Takže vám dám jednu radu nad zlato:
DEJTE DRUHÝM PROSTOR.
Vyslechněte je. Bez přerušování. Bez pošklebků. Prostě v klidu. Jakkoliv absurdní vám jejich názory a myšlenkové pochody můžou připadat, v jejich vnitřním světě dávají dokonalou logiku. Obvykle poháněnou emocemi, které trochu zastiňují racio.
Buďte v klidu a naslouchejte. Odložte na chvíli vlastní názory. Nejste beran. Ale vrba.
V terapii se tomu stavu říká neutrál a je to skutečný zlatý klíč.
Tohle samo o sobě má moc vytvořit vzácný léčivý prostor, kde člověk najednou slyší sám sebe. Vypovídá se. A tím se jeho emoce oslabí.
Leccos mu může i samo dojít.
Navíc vnímá, že není pod tlakem – to vytváří pocit bezpečí.
A on je mnohem přístupnější diskuzi.
Pokud chcete přesvědčit druhého, musíte nejdříve vzít vážně jeho názor. On je pak ochotnější vzít vážně ten váš.
Pokud mu chcete pomoci zvládnout emoce, které mu zatemňují rozum, musíte se napřed srovnat s těmi svými.
A jak je to na FB?
Stejně.
Až na to, že není tolik prostor pro skutečnou diskuzi. Na sítích je mnohem snazší skrýt se za profilem s vlastní demagogií. Máte nicméně naději, že si vaše smysluplné komentáře přečtou lidi, kteří se nevyjadřují, ale snaží zorientovat – a potom to má smysl.