Hraj svou hru
Nějakou dobu jsem se z toho oklepávala. Hlavně z toho pocitu bezvýchodnosti. Měla jsem trochu depku, to se přiznám.
Ale pak se objevilo východisko. Cesta, kterou jsem přijala za svou.
Je to cesta, kde se nesnažím uniknout z Matrixu. Nechci opustit tu hru a zmizet kamsi. Chci se stát jejím platným hráčem.
To znamená – vytvořit si láskyplný vztah s Bohem/Universem/Velkých duchem a postavit se do své čisté síly.
Svět je mým pískovištěm a já volím pravidla své hry a její náplň – tak, aby byla v souladu s Božím řádem.
Je to moje rozhodnutí.
A tuto cestu nabízím i ženám při terapiích. Mezi námi a tímto láskyplným vztahem se často v průběhu životů naskládaly různé překážky. (O některých z nich píšu v kapitole Napojení nahoru v e-mailové sérii Návodu, jak vědomě a efektivně zacházet se svou energií – Příručka pro začínající Vidantes. Najdete ji zde.).
Společně dáváme ty překážky pryč, aby se srdce opět otevřelo a Boží jiskra mohla zazářit naplno. Aby se v hrudníku rozlilo příjemné teplo a člověk vnímal Boží přítomnost i jemné, láskyplné vedení. Pro mě osobně je to nejzásadnější krok, který je třeba udělat. A také nejmocnější ochrana.
Zvol si svou hru, nebo to za tebe udělají druzí
Pravidla své hry ve skutečnosti volíme všichni – je to základní rozhodnutí, naše představa o tom, jaký je Vesmír. Podle naší představy se on pak poskládá a potvrdí ji. Protože svobodná volba má absolutní prioritu.
Někteří lidi si vybrali předat svou sílu a zodpovědnost do rukou druhých, takže za ně volí oni. Typické pro církev, ale vlastně to platí i pro všechny, kdo svoje volby nedělají vědomě a žijí podle toho, co je jim předkládáno jako pravda ať už výchovou, nebo médii – třeba že „život je boj“. Výsledky si nicméně stejně sklidí sami. A může to být zajímavá zkušenost.
Já jsem si zvolila Boží řád, protože je to dokonalé Světlo. Je to cesta ze Hry ven, nebo spíš do jejího středu. Způsob, jak být šťastná už tady a teď – a ještě si užívat šťavnaté dobrodružství. Abych byla prospěšná světu, žila v hojnosti, a navíc mě to bavilo.
Nové okolnosti – nové vyznění
Tento článek jsem napsala už před nějakou dobou. A tato událost se stala za jiných okolností. Jak se změnily kulisy, změnilo se – aspoň pro mě – i zčásti to, co jsem si z ní odnesla.
Aktuálně žijeme v době, která je pro mnoho z nás skutečně náročná. Masmédia nás tlačí do strachu, který hraničí s panikou. Informace a způsob, jakým jsou podávány, z nás tahají stará nezpracovaná traumata jako ryby z bahna na dně rybníku. Není to příjemné. Ale může to být příležitost.
Příležitost rozhodnout se, jaký život a podle čích pravidel chceme žít.
Jaké máme priority.
Komu/čemu chceme věřit – protože v základě každé víry v jakoukoliv informaci je naše volba věřit zrovna jí a věnovat jí naši sílu a pozornost.
A je to příležitost podívat se na to, z čeho máme strach.
Uvědomme si, prosím, že je to právě strach, co dovoluje manipulovat s lidmi.
Není nic snazšího, než vyvolat strach a pak na něj dát “lék” – a v rámci toho léku prosadit své zájmy. Lidi ve strachu totiž kývnou téměř na cokoliv.
A čeho se vlastně bojíme?
(pokračování za týden)