Jednou jsem pozorovala při práci svou klientku – terapeutku. Při své práci vnímala na sobě to, co klienti zažívali během terapie. Stěžovala si mi, že po práci bývá vyčerpaná a že zvládá jen několik klientů týdně. Bylo to velmi náročné.
Samozřejmě je mnoho terapeutek, které to při práci prožívají stejně. Obvykle to berou tak, že „tak to prostě mají“. A v některých případech je to možná skutečně tak.
Ráda bych se s vámi podělila s případem ženy, která to takto měla z jistých důvodů…
Páteř – centrální pilíř systému
Když jsem ji pozorovala při práci během supervize-auditu, všimla jsem si jedné věci v jejím energetickém systému. Části její páteře jako by chyběla energie, jako by tam energeticky prostě nebyla, anebo jen velmi rozplizlá. Pozorovala jsem dál a vnímala jsem, že se její energie jakoby dostává ven a spojuje s energií klienta více, než bylo (podle mého úsudku) nutné. Jakoby se skutečně sjednotili.
Když jsem ji potom seznámila s výsledkem svého pozorování, dohodly jsme se, že zkusíme dát její páteři péči a uvidíme, jestli to bude mít nějaký vliv na její práci, a jaký.
Při terapii se vynořil její zážitek v raného těhotenství, kdy její matka, toho času studentka, oznámila, že je těhotná. Bylo to náročné pro matku – a tím samozřejmě i pro miminko. Zpracováním toho otisku se energie její osy začala uzdravovat, zpevňovat.
Podpořily jsme energii páteře ještě jemným fyzickým cvičením hluboké stabilizace. Centrální pilíř systému této ženy nastoupil svou cestu do celistvosti.
A výsledek?
Po několika dnech mi řekla, že při práci s klientem začala vnímat jeho procesy – na něm, nikoliv na sobě!
Lidi – s lidmi
Můžete si říct, že to je sice pěkné, ale k čemu vám to je, když třeba nejste terapeutky?
No, když pracujete s lidmi v takto úzké energetické vazbě, opravdu záleží na tom, jak to přesně děláte. Protože na tom závisí vaše výkonnost, rizika, do jisté míry i efektivita vaší práce.
Jenže – v kontaktu s lidmi jsme všichni. Máme své rodiny, známé, kolegy… Ti všichni na nás působí. Je asi jasné, že schopnost odlišovat „své“ od „jejich“ dělá velký rozdíl ve vztazích. Zůstat sama v sobě, u sebe, vnímat a být empatická, ale nesplývat s druhými.
Věšák i základní orientační bod
Začala jsem si všímat energie centrálního pilíře, který se manifestuje v energii páteře. Pracovala jsem s několika ženami, které měly jeho energii narušenou.
Energetická terapie ukázala jako příčinu
– v náročném období v prenatálním vývoji, kdy matka buď uvažovala o potratu, nebo do něj byla tlačena okolím
– a/nebo v náročném dětství, kdy se dítě uchýlilo ke strategii přežití „být za každou cenu hodné, poslušné, nevyčnívat, moc se neprojevovat“. Typicky v tom figurovala i potlačená ohnivá energie vzteku.
Jenže tento centrální energetický pilíř, fyzicky projevený v páteři, má pro nás zásadní roli. Díky němu se náš energetický systém orientuje. Je jako věšák, na kterém to všechno visí a kolem kterého se to všechno točí. Když ho nemáte, nevíte, kde se právě nacházíte – symbolicky i prakticky. Systém člověk, který má jeho energii narušenou hodně, je vlivem ztráty základního orientačního bodu zmatený, ztracený, bez vnitřní struktury a více či méně i bez vědomí vlastních hranic.
Jak se to projevuje ve vztazích s druhými?
Především potížemi rozlišit, co je čí.
Co jsou moje emoce. Co jejich.
Co jsou moje přání. Co jejich.
Co vnímám já. Co oni.
Velikost a rozsah je samozřejmě daný tím, jak moc je energie pilíře poškozená.
Domnívám se, že menší léze stojí za hyper-empatickým vnímáním. Empatie je skvělá, pokud vnímáte druhé jako druhé, ale velmi náročná, pokud jejich problémy vnímáte sama na sobě. I když víte, že jsou ve skutečnosti jejich. Prožíváte je na svém fyzickém nebo emočním těle.
Skvělá zpráva ale je, že se s tím dá pracovat.
Pokud tedy bojujete s tím, že ve vztazích s druhými opakovaně ztrácíte sama sebe.
Pokud se při terapiích nebo i běžných denním vztazích vpíjíte do druhého tak, že jeho procesy a emoce prožíváte na sobě, a nevhodně vás to vyčerpává.
Ozvěte se mi.
Ošetříme to. Budete v sobě jistější a ušetříte mraky energie.