Jedna z věcí, které miluju na své terapeutické práci je, že mám možnost nahlížet skrze své klienty na Principy. Jak se terapeutické setkání odvíjí a já se nechávám vést potřebami a jedinečností toho kterého setkání, odkrývají se často zákonitosti, o kterých se můžete někdy dočíst, ale být při tom… to je opravdu silné.
Jako s Patrikem.
Mág, který mě spatřil
Patrik je starší muž, který si přál od terapie na dálku “podívat se, co by se dalo z jeho systému zase uklidit”.
Jak mi řekl, žije sám v malé chajdě, kterou koupil spolu s okolními pozemky. Vydělává si prací s postiženými dětmi, ale žije skromně a většinu peněz investuje do výsadby stromů a přetváření své malé krajiny tak, aby to vyhovovalo místním přírodním silám, hlavně vodě.
Během terapie se uvolňovaly různé emoce, které v jeho systému uvízly během některých náročných životních období. Zažil několik úmrtí svých nejbližších, což se usadilo především v oblasti plic jako energie smutku. “Ty události mi převrátily život naruby, hlavně smrt mého dospívajícího dítěte. Ale uvědomuju si, že mi to také otevřelo srdce a naprosto změnilo životní hodnoty,” konstatoval smířeně.
V jednu chvíli jsem zaznamenala energii starého Egypta a uviděla jsem pozlacenou hlavu sarkofágu. Když jsem to Patrikovi oznámila, řekl jen “jo, vím o jedné svojí existenci ve starém Egyptě. Byl jsem vysoce postavený kněz a zemřel jsem při nějakém zasvěcovacím rituálu v sarkofágu, abych zachránil svou utajovanou dceru.”
Obraz se posunul v čase dozadu a zahlédla jsem toho muže. Možná kněz, ale pro mě rozhodně mág.
Cítila jsem z něj velkou moc, rozhodnost, bystrý rozum, prozíravost a naprosto studené, zavřené srdce.
Pak se stalo něco, co se mi ještě nikdy nestalo.
ON uviděl MĚ.
A zaútočil na mě jakýmsi světelným zábleskem z očí.
Patrik ti chce něco říct.
Jo, přiznám, se, že mě to překvapilo. (A vzpomněla jsem si na tu upálenou čarodějku z Dobrých znamení.) Nejsem zvyklá, že by mě bytosti, se kterými pracuji, takto přímo zaznamenaly ve svých předchozích inkarnacích. Rychle jsem se mu představila a převedla jeho pozornost na Patrika coby jeho jinou inkarnaci, která si s ním potřebuje něco uspořádat a proto jsem se k němu dostala během terapeutického setkání.
Patrikovi jsem samozřejmě sdělovala všechno, co se děje.
Mág zaměřil pozornost na Patrika a ušklíbl se. “Slaboch,” konstatoval. Jistě. Žádná moc nad ostatními. Žádné superschopnosti. Žádné zlato a bohatství. Prostě nic, co by stálo za řeč.
Patrikův systém byl klidný. Dalo by se říci, že z něj byla cítit jistá prostota a teplé světlo srdce. A především neochvějná, pokojná jistota.
Proběhla mezi nimi krátká diskuze, během které se Mág snažil Patrikovi vysvětlit, na čem v životě záleží a proč je Patrikova existence naprosto a dokonale bezvýznamná.
Patrik byl klidný. Jeho srdce zářilo.
Mágovi po nějaké chvíli došla slova i argumenty.
Bylo ticho.
Jen Patrikovo srdce klidně zářilo.
Mág znejistěl.
Začal pochybovat.
Co když je to jinak?
Patrikovo srdce zářilo a jakoby se usmívalo.
Já jsem se také usmívala. Byl to zázračný proces.
Po nějaké chvíli se mágovo srdce začalo ohřívat a rozsvěcet. Vytvořila se nová dějová linka, ve které se rozhodl opustit svoji kariéru a postavení a odejít se svou dcerou někam, kde je nikdo nezná. Vydělávat si na živobytí znalostí jistých léčivých principů jako prostý, neznámý člověk, v přítomnosti jediné bytosti, na které mu zřejmě v tom životě záleželo.
Patrikův systém se usmíval a v celém pracovním poli se rozhostil klid a mír, prozářený klidným světlem Patrikova srdce.
Pevné rozhodnutí – nejvyšší síla
O čem tohle pro mě bylo?
O rozhodnutí.
Mág měl mnoho pozemských statků – bohatství, moc, mimořádné schopnosti. Patrik byl z této perspektivy chudák. Který se pro svou cestu rozhodl vědomě a dobrovolně a jasně si za ní stál. Rozhodl se žít život naprosto opačný od svého mocné, vlivné inkarnace (a Mág zřejmě nebyla jediná inkarnace, která se nesla v tomto duchu). Skromně, prostě, ale s otevřeným srdcem a v živém kontaktu s lidmi.
Vícekrát jsem se při práci setkala s lidmi, kteří měli tak či onak nějaké kontrakty s temnotou a náhle přišla příležitost je rozvázat. Temnota se může jevit mocná, ale jsme to my, kdo rozhoduje.
Jsme to my, kdo rozhoduje.
Síla našeho rozhodnutí jít tou – či onou – cestou.
Jakmile je v systému stín pochybnosti, zda se temnoty pustit, nebo si ji nechat, je to jako “ano, zůstaň”. Zpravidla doplněné pocitem “bez tebe se cítím malá a bezbranná”. Když se to ukáže, samozřejmě to sdělím a hledáme způsoby, jak systém vyladit, aby mohlo dojít k tomu, co si klientka přeje. Většina mých klientem pouští temnotu bez zaváhání… a ty (zatím byla tedy jen jedna), které se rozhodnou zatím s ní zůstat v kontaktu to mají alespoň na vědomé rovině a mohou s tím, až dozraje čas, stejně vědomě pracovat.
Bolestné pochybnosti o sobě…
Na toto konto mám i vlastní zkušenost.
Když jsem procházela psychospirituální krizí, stalo se, že žena, na jejímž semináři se tak krize spustila, se mnou přestala komunikovat. Ochladl i kontakt s jinými lidmi z té skupiny, které jsem považovala za přátele. Potom jsem zjistila, že ta žena o mně říkala, že mám v sobě temnotu a proto se mnou raději nemluví. Abych ji nestáhla. Někteří lidé z té skupiny poslechli její “varování” a začali se držet zpátky.
Já jsem si žádné temnoty nebyla vědomá. Pokud jsem věděla, neměla jsem žádné záměry nikomu škodit ani nic podobného. Ale tohle mi zaťalo hlubokou ránu do sebevědomí.
Co o sobě vlastně vím?
Jak si mohu být sama sebou jistá?
Mou se na sebe spolehnout?
Co když jsem vlastně od základu špatná a ani o tom nevím?
Peklo.
Dostal mě z něj jeden můj vzácný přítel, který byl také součástí té skupiny a který mi dal naprostou důvěru. Choval se ke mně přátelsky, beze strachu, bez pochybností o mně. Žádná ostražitost. Jen přátelství.
Děkuju mu za to. Díky němu jsem sama sobě začala opět věřit jí já.
Jak to chcete vy?
S dnešními zkušenostmi vím, že mnoho z nás má v sobě nějaký latentní kontakt nebo kontrakt s temnotou z některé ze svých existencí.
No a co.
To podstatné je pevné rozhodnutí, jak to chci mít. K tomu se přimknout. Bez pochybností. A za tím si jít.
Cesta se potom objeví v souladu s tím rozhodnutím.
Co bude třeba se vyčistí, rozváže, rozpustí.
Jsme Světlem ve své podstatě.
Jsme ti, kdo rozhodují.
Jak to chcete vy? Rozhodněte se. Vědomě.
Teď.
Zimní Slunovrat je za námi. Čas introspekce ještě nějakou dobu potrvá, ale světla už pomalu přibývá.
Ať vám to vaše svítí na cestu jasně.