Dnes mám pro vás příběh o tom, že znásilnění může mít mnoho podob. A že jejich vliv na náš život je obrovský.
“Moje téma je jasné…”
Eva chtěla terapií řešit svůj vztah k jídlu. “Mám pořád hrozný strach z hladu. I pracovně se věnuji terapiím lidí, kteří mají problémový vztah k jídlu, ale cítím, že i když jsem si už hodně zpracovala, ještě to není v pořádku.”
Když jsem se spojila s jejím systémem, ihned jsem cítila ostražitost. “Jo, to já tak mám. I ve vztahu k mému muži. Dokonce i v intimitě, nedokážu se odevzdat. Mám potřebu pořád mít věci pod kontrolou,” řekla Eva.
“Chápu. Nevadí, zůstaneme s tím, jen tak, v klídečku, a budeme to pozorovat,” odpověděla jsem.
Chvíli se nic nedělo. Zavnímala jsem obrovskou nerovnováhu mezi levou a pravou stranou hrudníku. Jakoby vlevo byla takový černý, na uhel vypálený prostor. “No, vlevo mám pořád nějaké potíže. Občas chodím k jedné terapeutce na vyrovnávání energie, ale vždycky se to zase vrátí,” komentovala to Eva.
V systému se spustil nějaký pohyb, ale jen tak trochu, aby se neřeklo. Jakoby si mě testovat, hezky bezpečně na povrchu.
Když lékaři znásilní holčičku
“Víte, tohle se někdy děje, když má ten člověk za sebou nějaké znásilnění. A to se netýká zdaleka jen toho, co si běžně pod tím slovem představíme. Je to cokoliv, kdy nám někdo něco dělá s tělem a my se nemůžeme bránit. Často se to děje miminkům, kolikrát už během porodu,” nahodila jsem udičku.
Systém se přestal hýbat.
Eva: “No to se mi stalo. Když jsem byla malá, trhali mi mandle. Jeden chlap mě držel a druhý mi je zaživa uřízl.“
V systému se aktivovala energie uvězněná v tom traumatickém zážitku. “V pořádku, jen s tím zkuste spočívat, jako byste se dívala na film. Uvědomte si, že je to minulost,” vedla jsem Evu.
“Hrozně mi cuká obličej, nejde mi to zastavit,” řekla Eva. “To je v pořádku, to se uvolňuje uvězněná energie z těch svalů. Zkuste jim to dovolit. Zkuste to nechat prostě projít.”
Energie jako tsunami
Projela mnou obrovská vlna energie, na celém těle jsem měla husí kůži. Takhle mohutné uvolnění energie není úplně obvyklé. To trauma muselo být neuvěřitelně velké. Zůstala jsem pevná ve svém nastavení a držela jsem bezpečné, léčivé pole. Slyšela jsem, jak Eva vzlyká. “Jde vám to skvěle, jste statečná,” ocenila jsem ten ohromný kus práce.
Energie se postupně zklidnila, usazovala se v nové rovnováze. Levá půlka hrudníku se vyživila a srovnala s pravou. Aha, tak tohle tam bylo, řekla jsem si v duchu. Už jsem se ani nedivila, že se ta levá strana pořád ta dožadovala pozornosti. Nést si takové břímě, to stojí obrovské množství sil. A bylo mi jasné, proč měla Eva potřebu kontrolovat situaci.
“A to jsem si myslela, že tohle mám vyřešené. I když jsem to zatím řešila jen hlavou,” komentovala to Eva. “To je neuvěřitelný, jak se mi ulevilo.”
Ještě jsme doladily, co zbývalo z té dávné události opečovat, a pomohla jsem usadit Evině energii do nové rovnováhy. Veselejší. Propustnější. Živnější.
Někdy musíte napřed odemknout bránu
“Jak jsem si myslela, že chci řešit jídlo,” smála se Eva. “Jak se mi nechtělo na to podívat! A už je to pryč.”
Někdy se stane, že klientka má své téma pro terapii, ale systém se rozhodne jinak. Tady to bylo o tom, že když chcete pracovat na zahradě, musíte nejdříve odemknout bránu.
“Myslím, že zpracování tohohle vám velmi usnadní jakoukoliv další práci,” usmála jsem se. “Tak to máte asi pravdu,” usmála se i Eva.
Za dva dny jsem Evě psala, jak se jí daří.
“Dobry den, jsem unavena, zpomalena… ale uvnitr je klid:) moc dekuju, ze jste me tim provedla. Necham to chvili usadit a zase se k vam objednam:) to jinak nejde. Bylo to z vasi strany moc laskave a prijimajici. A zaroven takove pevne… citila jsem se v tom moc dobre a bezpecne…”
A co vy? Podíváme se spolu na něco, co by stálo za to už odložit?