+420 607 619 154 lenka@lenkaanemcova.cz

Cítíte svoje tělo?

Otázka, na kterou jsem narážela na ambulanci fyzioterapie často. U nás je běžné, že lidé vnímají pouze rozdíl „bolí-nebolí“. Stačí to ale?

Správně. Nestačí.

Je to totiž podobné, jako kdyby člověk vnímal veškeré světlo pouze v intencích „svítí – nesvítí“.

Už jsme se dotkli tématu jemných sil při doteku i cvičení (viz článek Jako křídly motýla). Toto je téma z podobného soudku. Je to téma kultivace vnímání těla, toho, co nám sděluje. Jeho komunikačního kódu, kterým nám říká, co se děje, co prožívá, co potřebuje.

A samozřejmě to souvisí i se schopností jemně pracovat s energiemi.

Čím lépe se orientujete v citlivém vnímání vlastního těla, tím lépe rozlišujete vlastní emoce. Tím lépe se držíte v neutrálu.

Někteří lidé na sobě vnímají to, co prožívají druzí. Je to velký dar, když to uchopí vědomě. A velké prokletí, pokud si nejsou vědomi, že to, co prožívají, NENÍ JEJICH. Důvěrná znalost vlastního těla znamená ROZLIŠOVAT, co je a co není moje. Otevírá dveře k bezpečnému uchopení tohoto typu léčitelského daru.

Ale od začátku.

 

Jaká je vaše bolest?

Když za mnou člověk přišel poprvé na fyzioterapii, obvykle mi řekl, že ho přivádí bolest.

„Bolí to jako co?“, zněla moje otázka.

Je to otázka zásadní. Jsou různé typy bolesti a každá znamená něco jiného. Znáte například tu určitou bolest, když vás někdo masíruje za krkem, vás to sice bolí, ale zároveň je vám to příjemné? Vaše tělo tím sděluje: „Teď sice nic moc, ale cítím, že mi to udělá dobře.“

Můžeme rozlišovat bolest ostrou, tupou, svědivou, pálivou, řezavou, tahavou, pronikavou a další. Důležité pro diagnostiku je i to, co ji zhoršuje/zlepšuje. Ve které denní době je nejintenzivnější. Zda je pouze v tom jednom místě, nebo někam „vystřeluje“.

Zde je příklad slovníčku pojmů mezi vámi a vaším tělem: píchavá bolest nejčastěji signalizuje blokádu, pálivá je častá při neurologickém postižení, tahavá obvykle znamená, že se nějaký sval snaží protáhnout.

 

Vnímejte signály

Je i mnoho dalších vjemů, pomocí kterých se s námi naše tělo snaží komunikovat. Soustředit se pouze na bolest je asi jako omezit se při vnímání barev na odstíny červené. Docela úzký způsob vidění, že?

Naše tělo se s námi snaží mluvit neustále. Pokud nám chybí trénink, můžou být jeho podněty mimo naši rozlišovací schopnost, a to tak dlouho, že to dojde až do bolesti – tu už totiž ignorovat dost dobře nelze. Je to ale vlastně až poslední možnost, po které naše zoufalé tělo sáhne, když nic jiného nezabírá.

Můžeme třeba vnímat jemné rozdíl vnitřní teploty (já jsem tak vlastně zjistila, že jsem poprvé těhotná – v sauně jsem pocítila místečko, které bylo oproti okolí chladnější a dalo mi jasně najevo, že si to tak přeje nechat). Můžeme vnímat jemné tahy nebo tlaky. A mnoho dalšího.

A jednoznačně je skvělé naučit se vnímat i místa, kterým je dobře.

Protože kam jde pozornost, tam jde síla.

 

Největší dobrodružství

To nejlepší na jemném a citlivém vnímání svého těla je, že můžete hodně zjistit o sobě, o svém prožívání světa a emocionálních návycích.

S každým držením těla je totiž spjatý určitý pocit. A všichni máme své typické držení těla, které si neseme obvykle už od dětství a ve kterém máme zakonzervované své emocionální ladění. Jenže si ho obvykle nejsme vědomi, protože jsme na něj tak zvyklí.

Je to asi stejné, jako bychom od malička nosili brýle s oranžovými skly. Nikdy bychom je nesundali, takže bychom si ani neuvědomovali, že je máme a svět kolem má ve skutečnosti jiné barvy, než jak ho vidíme. (A ještě si představte, že každý člověk má jinou barvu svých skel – jak se potom máme dohodnout?)

Existují cvičení, nebo spíš hry, s pomocí nichž si toto svoje ladění můžeme postupně začít uvědomovat. Cvičíme je pravidelně na víkendech u nás v Karpatech a ráda jsem po nich sáhla i při individuální terapii. Je to docela legrace a přitom velice objevné. Nemusíme létat do Vesmíru a zažíváme skvělé objevitelské dobrodružství.

Pro začátek stačí uznat své tělo za svého životního parťáka a začít s ním „mluvit“. Už to samo o sobě změní váš život.

Otevírá to dveře k sebepoznání.

A čím lépe znáte sami sebe, tím lepší máte předpoklady poskytovat druhým prvotřídní služby a bezpečněji pracovat se svou energií.